Svátost oltářní
Mezi všemi svátostmi zaujímá nejčestnější místo, je to živé tělo a krev Ježíše Krista. Slovo eucharistie je řeckého původu a znamená díkůvzdání. Ve svatém přijímání se věřící setkává s eucharistickým Kristem!
I když se chléb nebo víno rozdělí na menší části, vždy je přítomen celý Kristus. Přítomnost Kristova trvá, pokud trvají způsoby chleba nebo vína. Když zaniknou třeba zkažením, způsoby mizí.
V římském ritu používáme k eucharistii nekvašený chléb a čisté, přírodní víno bez jakékoli příměsi, nemusí být bílé. II. Vatikánský koncil povolil věřícím, pokud jsou přítomni na celé mši svaté, přistoupit podruhé ke svatému přijímání. Před přijímáním je nutné dodržet eucharistický půst, který trvá jednu hodinu. Voda a léky tento půst neporušují.
Přijetím eucharistie se odpouštějí lehké hříchy. Pokud můžeme, máme ke svatému přijímání přistupovat při každé mši svaté. Přijímat pouze jednou za rok, jak to přikazuje církevní přikázání, svědčí jednak o velmi malé snaze o hlubší duchovní život a o malé lásce ke Kristu. Na cestě k věčnosti je nám třeba posily a tu nám může dát pouze Kristovo tělo.
Eucharistická adorace je jedním z projevů úcty ke Kristu, přítomnému v oltářní svátosti.
Církev nedostala Eucharistii od Krista, svého Pána, jako jeden z mnoha darů, byť velmi cenný, nýbrž jako největší dar (dar par exellence), neboť Kristus dává sám sebe, svou osobu ve svém lidství a též své dílo spásy... (Jan Pavel II.: Ecclesia deEucharistia, 11).
Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo Jan 6,54
Když celebrant při eucharistické modlitbě vyslovuje konsekrační slova, stáváme se účastníky nejdůležitějších událostí v dějinách lidstva: utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Krista. Jsme na Kalvárii u nohou ukřižovaného Ježíše.
„To je zázrak všech zázraků,“ vysvětluje Panna Maria mystičce Catalině Rivas. - „Pán není omezený ani časem, ani prostorem. V okamžiku konsekrace je celé společenství shromážděno u paty kříže na Kalvárii při Ježíšově ukřižování.Zvedni své oči a kontempluj Ho. Dívej se na Něho a opakuj modlitbu †
Pane, věřím, klaním se, důvěřuji a miluji Tě.
Prosím o odpuštění pro ty, kteří nevěří, neklanějí se, nedůvěřují a nemilují Tě.†
Nyní Mu řekni, jak velmi Ho miluješ, a klaň se Králi králů.“
Máme v duchu hledět na Ježíše umírajícího na kříži, protože víme, že byl přibit pro naše hříchy, za naše viny (srov. Iz 53,5). Když Ježíš umírá na kříži, přináší dokonalou oběť, která snímá hříchy všech lidí. Kristovo utrpení je utrpením božské Osoby, a proto má přístup všude tam, kam se dostala ničivá moc zla. On, naprosto nevinný a svatý, trpí a umírá za každého člověka v plné solidaritě s hříšnými lidmi. Pro nás, kteří se účastníme mše svaté, je to zcela mimořádná příležitost.
Svaté přijímání
Eucharistie přijatá s čistým srdcem nás proměňuje a uvádí do nebeské reality, neboť máme účast na životě Nejsvětější Trojice. Jít na mši svatou je vstupem do nebe, kde sám Bůh stírá každou slzu (srov. Zj 21,3-4). Nic nám nemůže dát víc než to, co dostáváme ve mši svaté, neboť přijímáme život a lásku samého Boha. To není metafora, předzvěst nebo symbol, ale pravá skutečnost. S pokorou před velikostí Boha, jenž vstupuje do lidského srdce, přijímáme eucharistického Ježíše s největší vnitřní usebraností a vroucností, jaké jsme v tu chvíli schopni. V prostotě Ho přivítej, raduj se z Jeho přítomnosti, spojuj se s Ním. Teprve potom Mu upřímně řekni o svých potřebách a těžkostech, aby onen „nejdrahocennější čas“, jak ho nazvala svatá Faustyna, neuplynul jen vypočítáváním proseb. Někteří lidé přijímají Pána Ježíše jen ze zvyku. Rutina způsobuje, že Mu buď nemají co říci, anebo jenom odříkávají modlitební formulky a nevkládají do nich srdce.
Po svatém přijímání a po mši svaté...
Po svatém přijímání je potřeba minimálně pět minut být sám s Ježíšem, v tichosti vlastního srdce. V této nejdůvěrnější jednotě s Bohem Mu odevzdejme sebe jako výlučný majetek. Můžeme použít slov modlitby: „Přijmi, Pane, všechnu mou svobodu. Přijmi mou paměť, můj rozum a všechnu mou vůli. Všechno, co mám a co mi patří, mám od tebe: všechno ti to odevzdávám, nalož s tím podle své vůle. Jenom o lásku k tobě tě prosím a o tvou milost, to mi stačí, nic jiného už nežádám. Amen.“ Ale musí to vyplývat z našeho přesvědčení a touhy! Po skončení mše svaté musíme žít, pracovat i odpočívat v jednotě s Ježíšem. Čas po mši svaté je dobou, ve které žijeme z Toho, kterého jsme přijali. A zároveň je časem přípravy na další slavení Eucharistie a setkání s Ním.
Čtvrthodinka Před Nejsvětější Svátostí
Není nutno mnoho vědět, aby ses mi líbil - stačí, že mě velmi miluješ.
Takže zde se mnou mluv tak, jako bys mluvil s tvým nejlepším přítelem.
Chceš za někoho, o něco poprosit?
Řekni mi jeho jméno a potom mi pověz, co chceš, abych teď pro něho udělal. Vypros si mnoho, neváhej prosit. Mluv ke mně jednoduše a upřímně o chudých, které chceš utěšovat, o nemocných, které vidíš trpět, o zbloudilých, které toužíš vrátit na správnou cestu. Řekni mi o každém alespoň slovo.
A potřebuješ nějakou milost pro sebe?
Jestli chceš, napiš mi něco jako listinu se vším, co potřebuješ. Přijď a přečti ji v mé přítomnosti. Řekni mi otevřeně, že jsi snad pyšný, sobecký, nestálý, nedbalý,... a potom mě popros, abych ti přišel na pomoc. Zbav se toho všeho s větším nebo menším úsilím, tak jak chceš. Nestyď se! Je mnoho spravedlivých, mnoho svatých v nebi, kteří měli přesně ty stejné chyby. Ale oni se pokorně modlili.... a později se od hříchu osvobodili. A neváhej také prosit o své zdraví, jakož o šťastné dokončení své práce, obchodu nebo studií. Vše to ti mohu dát a tobě dám. A přeji si, abys mě o to prosil, jestliže to není proti tvojí svatosti, ale pro ni a její podporu. Co potřebuješ zrovna dnes? Co pro tebe mohu udělat? Kdybys viděl, jak moc si přeji ti pomoci.
Máš právě nějaký plán?
Vypravuj mi ho. Čím se zabýváš? Na co myslíš? Co si přeješ? Co mohu udělat pro tvého bratra, pro tvoji sestru, pro tvé přátele, pro tvou rodinu, pro tvé představené? Co pro ně chceš udělat? A co já: nepřeješ si, abych byl veleben? Nechtěl bys udělat něco dobrého pro své přátele, které máš velmi rád, a kteří možná žijí bez myšlenky na mě? Řekni mi: co budí dnes hlavně tvoji pozornost? Co si toužebně přeješ? Co děláš proto, abys toho docílil? Řekni mi to, když se ti něco nepovede, a já ti povím důvod tvého neúspěchu. Nechceš si mě získat pro sebe? Jsem Pán srdcí a s mírným násilím je přivedu tam, kam chci, aniž bych narušil jejich volnost.
Cítíš se snad smutný, nebo máš špatnou náladu?
Pověz mi ve všech detailech, proč jsi smutný? Kdo tě zranil? Kdo urazil tvoji sebelásku? Kdo tebou opovrhoval? Řekni mi všechno a brzy se dostaneš tak daleko, že mi řekneš, že podle mého příkladu všechno odpustíš, všechno zapomeneš. Jako odplatu přijmeš moje utěšující požehnání. Máš strach? Cítíš ve své duši neurčitou zádumčivost, která je sice neoprávněná, ale přesto ti nepřestává rozdírat tvé srdce? Vrhni se mé prozřetelnosti do rukou! Jsem u tebe, na tvé straně. Vidím všechno, slyším všechno, a ani na okamžik tě neopustím. Cítíš odpor u lidí, kteří tě dříve měli rádi?, kteří na tebe teď zapomněli a oddálili se od tebe, a to bez nejmenšího důvodu? Pros za ně, a já je přivedu zpět na tvou stranu, jestliže nebudou překážet na cestě tvojí svatosti.
Nechceš mi sdělit nějakou radost?
Proč se mi nesvěříš, jsem přeci tvůj přítel? Pověz mi, co od poslední návštěvy u mě utěšilo tvoje srdce, co tě přivedlo k smíchu? Třeba jsi zažil příjemné překvapení. Možná, že jsi obdržel radostné zprávy, dopis, znamení náklonnosti. Možná, že jsi překonal nějakou těžkost a dostal ses z beznadějné situace. To vše je moje zásluha.
Jednoduše mi řekni: DĚKUJI, MŮJ OTČE!
Nechceš mi něco slíbit
Čtu si v hlubině tvého srdce. Člověk se dá lehce oklamat, ale Bůh ne. Takže se mnou mluv zcela upřímně. Rozhodl jsi se, už nehřešit, zříci se toho předmětu, který ti škodí, už nečíst tu knihu, která dráždila tvoji představivost, už se nestýkáš s člověkem, který zmátl mír tvé duše? Budeš k tomu jinému člověku, na kterého ses dosud díval jako na nepřítele, a který tebou opovrhoval, zase mírný, laskavý a ochotný?
Dobře, běž zase zpět k svému obvyklému zaměstnání. K své práci, ke své rodině, ke svému studiu. Ale nezapomeň tu čtvrthodinku, kterou jsme zde oba strávili. Zachovej si, pokud je ti to možno, mlčení, skromnost, vnitřní koncentraci a lásku k bližnímu. Miluj mou matku, která je také matkou tvojí. A přijď zase se srdcem, které je ještě více naplněno láskou, a které se ještě více obětovalo mému duchu. Potom najdeš v mém srdci každý den novou lásku, nové dobrodiní, nové útěchy.
sv. Antonín Maria Claret
Neříkejme:
„Já žiji v blízkosti eucharistického Spasitele. Čehopak bych se mohl bát?“
- Jidáš také žil ve společnosti Vykupitele.
„Ale já miluji Boha.“
-Vždyť Jidáš také zpočátku miloval Spasitele, ale vlažnost postupně udusila jeho lásku a učinila jej zrádcem. sv. Julián Eymard
Vytisknout stránku