JAK SE MÁM MODLIT?
Lidé mi často říkají: „Neumím se modlit“ a kladou mi otázky:„Jak se mám modlit?“
Jestli máte podobný problém, řekněte to přímo Bohu... a už tím se modlíte.
Řekněte mu, že nevíte, jak se modlit... a už tím se modlíte.
Modlitba totiž neznamená něco dělat, ale s někým být.
Být s někým, komu na mně záleží, být v jeho přítomnosti.
NIKOHO NEKOPÍRUJTE
Každý člověk je originál.
S každým z nás se Bůh setkává originálním způsobem.
Dovolte Bohu, aby k vám promlouval osobně, svým originálním způsobem.
Nedívejte se na ostatní a nezkoumejte, jak působí Bůh v druhých.
Nemusíte prožívat přesně to, co prožívají lidé kolem vás!
Nikoho proto nekopírujte!
Bůh s vámi zachází tak, jako byste pro něho existovali jen vy a jako by tu on byl jen pro vás!
Opusťte své představy a dovolte Bohu, aby jednal tak, jak chce on!
BŮH NÁM NEŠEPTÁ DO UŠÍ...
Bůh k nám promlouvá mnoha způsoby a věcmi,
různými okolnostmi a prostřednictvím lidí v našem okolí.
Bůh nám ale nešeptá do uší.
Mohl by to sice dělat, ale za běžných okolností to nedělá.
Jak máme tedy zachytit, co nám Bůh říká?
Buďme připraveni zachytit Boží hlas v událostech, prostřednictvím Bible,
nebo prostřednictvím lidí, se kterými se setkáváme.
Když budeme mít srdce otevřené, určitě zachytíme chvíli, kdy k nám Bůh mluví.
Modlitba - jednoduchý způsob
Slovo modlitba mnohým může připadnout
možná nesrozumitelné, popřípadě i odpudivé.
Modlitba nemusí mnohým připadnout jednoduchá.
Proč se modlit? Co se modlit? Jak se modlit?
Nepatří modlitba jen nějakým "vyvoleným"?
Nenechme se ale podobnými pochybnostmi odradit!
Proč nevyužít "výhodné nabídky" pro náš život?!
Ráno vstaňme a svěřme se Bohu...
Probudili jsme se ze spánku, který nás odděluje od včerejška. Probuzení nám nabízí novou skutečnost, den, který tu nikdy před tím nebyl, neznámý čas a prostor, který se před námi rozprostírá jako zasněžené pole, jež dosud nikdo nepošlapal. Poprosme Pána, aby požehnal tento den a nás v něm.
"Bože, svěřuji se Ti, požehnej mi, prosím tě, v tomto dni."
Když už jsme to udělali, vezměme svou žádost vážně. Jsme Bohem požehnaní, Jeho požehnání s námi bude vždycky ve všem z naší činnosti, co je schopno toto požehnání dostat. Ztratíme ho jedině, když se odvrátíme od Boha. Ale i tehdy bude Bůh stát při nás, připraven přijít nám na pomoc, připraven dát nám zpět milost, kterou jsme odmítli.
V každé životní situaci
Každá konkrétní situace, ve které se nacházíme, může být proměňována, protože je v ní skrze naši víru přítomen Bůh. Ať jsme kdekoli - doma s rodinou, s přáteli, v práci nebo na ulici, ve vlaku, ať jsme v jakékoliv situaci - i když se třeba schyluje k hádce, můžeme se vždy usebrat a jednoduše říci:
„Pane, věřím v Tebe, přijď a buď mezi námi.“
Tímto se můžeme přimlouvat u Boha, který přislíbil svou přítomnost, kdykoli o ni požádáme. Někdy totiž nemáme slova, jindy nevíme, jak jednat moudře, vždycky však můžeme Boha požádat, aby přišel a byl s námi. A pak uvidíme, jak se atmosféra změní, přijde pokoj a požehnání.
Modlitba - prostředek komunikace s Bohem
V modlitbě musí jít o naprosté setkání osob.
NELHAT BOHU, KDYŽ ŘÍKÁME VĚCI, KTERÉ TAK NEMYSLÍME...
V rozhovoru s Bohem musíme odhalit své pravé a nahé já. Musíme říct Bohu pravdu. Pravdu o svých myšlenkách, žádostech a citech, ať už jsou jakékoliv. Snad nejsou takové, jaké bychom je chtěli mít. Nesmíme padnout do pasti: nemůžeme říkat Bohu, co bychom byli rádi, aby byla pravda, ale to, co pravda skutečně je. Pravda o nás může být i strašná. Jestliže Bohu řekneme, kdo jsme a kde jsme, pak všechno v nás mu bude muset říci, že něco v nás věří a něco jiného v nás nevěří. Budeme mu muset říci, že jsme současně ve víře i v nevíře. Budeme se muset modlit: "Já věřím, Pane, pomoz mé nevíře".
Může se také stát, že v sobě najdeme hněv a zlost vůči Bohu za to, jak si myslíme, že s námi jedná. Pak jediná čestná modlitba může být: "Bože, zuřím, děsně zuřím".
I V NAŠICH CITECH MŮŽE BÝT PRAVDA
I v našich citech může být pravda, která musí být sdělena v čestné a pravdivé komunikaci. Nejlepší příklady modlitby tohoto typu lze nalézt ve Starém zákoně. Job proklínal den, kdy ho Bůh stvořil, Jeremiáš obviňoval Boha, že z něj dělá hlupáka, a žalmista prosil, aby Bůh zničil jeho nepřátele. Říkali věci, jak je prožívali, věděli, jak se modlit.
Jestliže se před Bohem přetvařuji, nebudu s ním nikdy skutečně komunikovat, nikdy se opravdu modlit, nikdy ho skutečně nepoznám a nepocítím, že on zná mne. Vztah víry bude vždy v nejlepším případě povrchní, naplněný zbožným klišé, náboženskými fantaziemi a klamy.
JAK SE BŮH SDĚLUJE NÁM?
Je třeba se tedy Bohu otevřít - ale jak se otevírá Bůh mně? To je zřejmě nejobtížnější problém modlitby? Může s námi Bůh skutečně komunikovat? Může se dotknout našich citů, nebo k nám skutečně promluvit? Může přímo zasáhnout naši vůli? Může Bůh proniknout do naší paměti? Myslím, že jenom ten, kdo v tyto možnosti věří, je připraven pro skutečné setkání s Bohem v modlitbě.
PROSTŘEDKY PRO KOMUNIKACI S BOHEM
V člověku je pět schopností, které v nás Bůh může použít:
Za prvé je to MYSL, do které Bůh může přímo vložit nové myšlenky. Může naši mysl osvítit, abychom viděli jeho, sebe a smysl svého života jasněji.
Může se také dotknout našeho SRDCE (VŮLE) a inspirovat v něm nové touhy, dát odvahu pokračovat a sílu potřebnou k tomu, abychom se pozvedli nad zvyky a slabosti. Bůh nás může posilnit, abychom hluboce a trvale milovali.
Bůh nás může zasáhnout v našich CITECH A POCITECH. Když cítíme hořkost a skleslost nebo tupou bolest osamocení, může Bůh tyto city proměnit jemným dotekem své milující moci. Bůh nevyléčil jen tělesně nemocné, kteří se mu otevřeli, ale i lidi citově nemocné. Jestliže tedy Bůh může uzdravit malomocného, jistě dokáže také vyléčit i neurotika.
Impuls Boží milosti můžeme přijmout také ve své PŘEDSTAVIVOSTI. Za podpory milosti můžeme ve své vizuální představivosti spatřit Ježíšův pohled nebo ve sluchové představě uslyšet jeho hlas, jak praví "Miluji tě".
Poslední cestou, kudy k nám Boží hlas přichází, je i naše PAMĚŤ. Říká se, že láska se skládá ze stejných dílů paměti a intuice. A také se říká, že jediná skutečná chyba je ta, ze které se nepoučíme. Když s námi Bůh komunikuje tím, že stimuluje naši paměť, může povzbudit lásku anebo nás ochránit před opakováním stejných chyb. Nejmocnější podporou v pokračujícím vztahu víry je pro většinu lidí vzpomínka na dobrotu Boží.
V DIALOGU S BOHEM POZNÁVÁME I SEBE
Vzájemným působením v dialogu s Bohem postupně poznáváme Boha i sebe. I když hledání Boha začneme s velice nepřesnými představami o tom, kdo je Bůh a co si o nás myslí, navržený způsob modlitby nás postupně přivede k jasnějšímu a věrnějšímu obrazu Boha právě tak jistě, jako nás komunikace s lidmi postupně přivede k poznání toho, koho milujeme. Podstatou modlitby je setkání s Bohem a poznávání Boha skrze toto setkání.
KDYŽ SE JEDNOU SKUTEČNĚ BOHU OTEVŘEME -
NE SE SEVŘENÝMA RUKAMA, SCHOVANÝMA ZA ZÁDY,
A KDYŽ SE BŮH DOTKNE HLUBIN NAŠÍ BYTOSTI,
PAK UŽ NIKDY NEBUDEME STEJNÍ JAKO PŘEDTÍM
A ANI BŮH UŽ NEBUDE TAKOVÝ,
JAK JSME HO DŘÍVE ZNALI.
Tipy, jak se soustředit
Každý den našich zastavení zveme ke ztišení. Lze to učinit různým způsobem podle vlastních možností a zkušeností. Nabízíme několik kroků, které lze najít např. u svatého Ignáce z Loyoly v Duchovních cvičeních (čl. 73 a dále).
1) Místo na modlitbu:
a) Místo - může to být pokoj, ale i příroda, kostel... Obývací pokoj stejně jako dílna či pracovna; kancelář stejně jako pracovní místnost. Podmínkou je, abychom byli co nejméně rušeni okolím (rádio, hovor kolegů...) a mohli zůstat alespoň chvíli v klidu.
Dále je vhodné mít nějaký bod, na který soustředíme pohled (kříž, ikona, ale i obyčejný obrázek napomáhající koncentraci). Je šikovné mítpo ruce papírek a tužku na poznámky a zaznamenání starostí, které nás během modlitby napadnou a které by svojí palčivostí modlitbu rušily. Rozjímání se obtížně dělá v posteli před spaním, protože již nejsme dostatečně schopní soustředit se a usneme. Při delším rozjímání není nutné a často ani vhodné klečet. Bude důležitější najít polohu, v níž setrváme 15 až 20 minut v úplném klidu.
b) Čas - je důležité stanovit si dobu, kdy jsme ještě bdělí a schopní soustředit se. Modlitba je skutečná námaha a nikoli forma klidného odpočinku jako např. u televizoru. Vhodné bývá ráno, než vstane zbytek rodiny, nebo večer místo sledování televize. Pro někoho není těžké zůstat v práci dále či přijít na pracoviště o chvíli dříve a modlit se tam. Někdy stačí šikovně upravený čas polední přestávky.
Rozjímání by mělo trvat alespoň 15 minut, i když je asi vhodnější delší čas. Je dobré si položit před oči hodinky a čas dodržet (ani nepřetahovat, ani nezkracovat, i když se modlitba nedaří).
2) Ztišení
Druhým krokem je uvedení své mysli do co největšího pokoje. To nebývá snadné.
Předně je třeba rozhodnutí, že nyní nemá nic jiného přednost před modlitbou (ani telefon, ani jídlo...), a zároveň rozhodnutí, že vše ostatní v této chvíli na 20 minut odkládám (zřeknout se výslovně potřeby něco řešit).
Pak chvíli mlčíme (zkusme nesnít; odevzdávejme věci, které nás napadají, Bohu) a následně zkusme uvažovat o tom, že přijde Pán. Opravdu zde bude se mnou.
3) Uvedení se do přítomnosti Boží
Následující kroky vedou do modlitby. Lze to přirovnat k dětskému světu fantazie, kde právě v této chvíli vystupujeme po schodech do horní místnosti hradu, kde se ukrývá poklad, tajemství, princezna... Zkrátka je třeba „jít vzhůru“ do nitra svého vlastního srdce.
a) Do místnosti svého srdce vstupujeme skrze jakési pomyslné dveře, na které „zaklepeme“. Např. nějakým gestem: Pokřižujeme se (pomalu) - fakticky to znamená, že ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého vstupujeme do tohoto jednání. Nebo lze jen otevřít dlaně na znamení vlastní připravenosti.
b) Chvilku (po dobu jednoho Otčenáše) si uvědomujeme: Teď se „Bůh na mne láskyplně dívá“.Jde o onen milý kontakt očí, kdy on ví o nás a my o něm. Vycházíme tak ze svého světa starostí a zajímáme se o „jeho svět“.
c) Nyní je dobré učinit nějaké gesto úcty (úklonu, pokleknutí).
d) Začínáme modlitbu s prosbou, aby Bůh naše touhy, vůli, paměť, rozum použil k dobru.
e) A nyní prosíme o jeho Ducha: „Prosím, Bože, pomoz mi modlit se! Daruj mi svého Ducha svatého, aby mne v modlitbě vedl.“ (Můžeme prosit svaté, svého anděla strážného, aby se nyní modlili s námi.)
4) Meditace
Nyní nastává vlastní meditace - rozjímání.
Nejprve čteme text v celku. Pak čteme znovu, ale velice pomalu. Slovo po slově. Důležité je ptát se stále: „Pane, co mi tímto slovem, touto větou říkáš?“ Bůh bude skrze tento úryvek skutečně promlouvat! Nejde jen o poučení, náš intelekt... Někdy v nás Bůh skrze text Písma „jen“ otevře vědomí své blízkosti nebo radost Ducha, ale také může povolat k nějaké službě či usvědčit z hříchu.
Můžeme meditovat o textu, ale také o konkrétní události z Ježíšova života či vnímat Boží jednání v nějakém historickém kontextu. Toto je naše „pracovní nasazení“. V této části modlitby je zapotřebí naší skutečné práce.
Po pečlivém projití úryvku se pokusme odpoutat od textu. Ve známé písni „Vyvyšuji tebe, Pane, nad tímto dnem“ se trefně vyjadřuje důležitý krok modlitby. Odevzdejme nyní Bohu svůj den, své starosti, dovolme mu, aby byl více než naše práce, shánění či neúspěch... A následně na sebe nechme dopadat „pocit“, který v nás rozjímání zanechalo. Ptejme se Pána, co nám On říká, a zkusme chvíli nepředkládat žádné prosby, jen mlčet.
5) Zpytování
Celou modlitbu je vhodné ukončit poděkováním a krátce se ohlédnout, jak se nám v ní vedlo. Velice pomáhá, když si uděláme poznámku o tom, co jsme v modlitbě prožili, jak se nám dařila a co jsme objevili.
Zdroj-Víra.cz
Vytisknout stránku