důležité části našeho života, o kterých se málo mluví
Někteří lidé mají silné citové zábrany a nechtějí mluvit o pohřbu s tím, kdo se k smrti blíží, považují to za zcela nevhodné. Problém bývá zejména v tom, že sami nejsou ochotni se smířit se smrtí jim drahé osoby, nebo ze svého vnímání vytěsňují smrt vůbec.
Na druhé straně ale jsou lidé, kteří si dávno před svou smrtí o svůj pohřeb a o to, co k němu patří (parte, místo hrobu, způsob pohřbu atd.) dělají starosti. Považují prostě nejen svou smrt, ale i svůj pohřeb za součást svého života - byť poslední, a staví se k ní zodpovědně. V tom mají být bráni vážně. Není službou lásky, když jim okolí tyto starosti rozmlouvá jako nepatřičné. Naopak, je dobré pomoci k praktickému řešení, dokud je nemocný při síle.
Pokud jde o pohřeb samotný, měl by být uspořádán co nejvíce podle přání zesnulého, pokud jsou známá a pokud je to možné.
Křesťanský pohřeb
SMRT JAKO SVATBA S BOHEM
Když zemřela má matka, se sourozenci jsme připravovali její pohřeb. Zvažovali jsme, které písně ráda zpívala. Roky totiž zpívala při bohoslužbách pro ženy. A také občas dávala najevo své přání, které písně by měla ráda při pohřbu. Bezpodmínečně chtěla, aby se při pohřební bohoslužbě zpívala svatební píseň „So nimm denn meine Hände“ (Vezmi tedy mé ruce). Svou smrt chápala jako svatbu s Bohem. Bůh ji měl vzít do svých dobrých rukou.
Věčný život totiž opravdu spočívá především v intimním vztahu s Ježíšem Kristem. Zkušenosti, které jsme zde na zemi prožili s Kristem, budou v nebi naplněny. Svatý Augustin říká: „Tam potom prozřeme a budeme milovat, milovat a chválit.“
Nesmíme po zemřelých truchlit jako ti, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh k životu i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. 1 Tes 4,13
Anselm Grün „Smrt jako svatba s Bohem„
VE SMRTI NEVKROČÍME DO NEZNÁMÉHO A TEMNÉHO
Ve svých promluvách na rozloučenou před svou smrtí popisuje Ježíš nádherným způsobem, co nás čeká po smrti. Chce svým učedníkům dodat odvahu a důvěru: „Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že vám odcházím připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já“ (Jan 14,1-3).
Ježíš nám připravuje příbytek, do kterého se smíme ve smrti nastěhovat. Ve smrti nevkročíme do neznámého a temného, ale do něčeho důvěrně známého. Ježíš sám nás předešel a připravil nám příbytek, v němž smíme bydlet navěky.
Přebývat u Boha a v Bohu - to jsou obrazy naší touhy. V každém pozemském obydlí, v němž se cítíme skutečně doma, pociťujeme tuto touhu moci navždy dobře bydlet, být doma, v bezpečí, smět být takoví, jací jsme. Ježíš nám svou smrtí, v níž nás miloval až do krajnosti, takové místo připravil. Proto je vyzdobeno jeho láskou. Tato láska je pro evangelistu Jana láskou přátelskou: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“ Jan 15,13.
Anselm Grün „Smrt není konec“ nakl. Paulínky.
Na čem záleží...
Dívat se na život z pozorovatelny, jíž je smrt, je neobyčejnou pomůckou, abychom dobře žili.
Jsi v úzkých, máš problémy a nesnáze?
Zahleď se dopředu, postav se do správného bodu. Podívej se na věci ze smrtelného lůžka. Co bys potom chtěl, aby se bylo, stalo? Jakou důležitost bys přičítal těmto věcem? Počínej si takhle, a budeš spasen! Máš s někým spor? Pohled na věc ze smrtelného lůžka. Co bys potom chtěl: abys byl vyhrál, nebo byl pokořen? Abys byl ukázal svou převahu, nebo odpustil?
Nelpět na ničem!
Účastnit se eucharistie je nejopravdovější, nejsprávnější a nejúčinnější způsob, jak se „připravit“ na smrt.
Na čem záleží, je víra. Každému učedníkovi opakuje zmrtvýchvstalý Ježíš to, co řekl jednoho dne Martě:
„Já jsem vzkříšení a život.
Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.
Věříš tomu? Credis hoc?“ J 11,25-26
Blaze těm, kdo cítí, že mohou s milostí Boží a z hloubi srdce odpovědět: „Ano, Pane, věřím! J 11,27
Raniero Cantalamessa: Sestra smrt, Karmelitánské nakl.
Poté, co přejdeme na druhou stranu, uvidíme Boha tváří v tvář, poznáme krásu jeho dobrotivého činu,
kterým nás volá do své milující náruče. Je to Boží čin - musí být krásný.
Modlitba za šťastnou smrt
Bože náš Otče, Ježíš, tvůj Syn, nám řekl, že ti, kdo vedou opravdový křesťanský život, po smrti nejsou sami, ale v jeho osobní přítomnosti. Také slibuješ, že se k nám v budoucnosti opět připojí, plně živí tělem i duší.
Prosím tě tedy, abys teď zvláště pečoval o ty (...), kteří jsou blízko smrti. Pomoz jim pochopit, že přijmou odměnu za svou dobrotu a lásku a zakusí naplnění každé naděje, radost, pokoj a lásku bez hranic v nebi. Dodej jim jistotu, že jsi přítomen v jejich posledních hodinách, aby snadno, pokojně a s důvěrou, přešli z tohoto života k tobě.
Prosím, také abys povzbuzoval a utěšoval všechny, ty kdo pláčí. Rozjasni temnotu a vyplň prázdnotu, kterou zakoušejí svým pokojem a uzdravující láskou. Prosíme o to skrze Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen
Ano, Pane,
nevím den ani hodinu, kdy mne zavoláš,
ale dopřej mi,
abych dobrým životem,
milující Tebe, sebe a druhé,
byl v té chvíli připraven vstoupit do Tvé šťastné náruče.
SMRT
Smrt, to nic není,
jen jsem proklouzl do vedlejší místnosti,
já jsem já a ty jsi ty;
čímkoli jsme pro sebe byli, tím jsme i nadále.
Říkej mi tak, jakos´ mi říkal dřív,
mluv na mne stejně klidně jako dřív.
Nic neměň na svém obvyklém tónu;
netvař se nuceně, slavnostně či smutně.
Směj se jako jsme se vždy smávali
našim oblíbeným vtipům.
Hraj si, směj se, mysli na mně, modli se za mne.
A mé jméno ať doma zní i nadále, jak vždycky znělo.
Říkejte ho tak, aby na něm nebyl žádný stín.
Život je tím, čím vždy byl.
Je stejný jako byl vždycky;
Nic se nepřerušilo.
Smrt je jen zanedbatelná událost;
proč bych měl sejít z mysli, když jsem sešel z očí?
Jen na tebe po nějakou dobu čekám,
někde velmi blízko,
jen za rohem.
Všechno je v pořádku.
(Kanovník Henry Scott-Holland)
Zdroj Pastorace.cz
Velký význam smrti v lidském životě
Vytisknout stránku